Deníček 30.3.2017

30. března 2017 v 12:11 | Tera |  mylife
Hezké poledne přeji. Před chvilkou jsem se zase nasrala když mi sem vlezla paní, že by chtěla katalog na léto, celou dobu ještě dožvejkávala housku a drobky měla po celé puse, né že by počkala minutu venku dojela a až pak na mě mluvila. Prskala a nebylo jí rozumět, nabídku jí katalog, řekne mi že tu cestovku nezná, odkud je, pak si i tak probere další 4 a veme si úplně jiný.
Mě je teda upřímně uplně jedno jestli si katalog veme nebo ne, je to její věc, stejně půlka těch hotelů je již vyprodaná, ale to by zjistila na internetu, kde není limitovaná jednou cestovkou.
Další paní přišla s tím, že by na velikonoce chtěla do Dubaje, že jí na jakési jiné stránce řekli že je ještě odlet z Ostravy volný, at se dívám jak se dívám nic tam nemám, paní teda zkouší jiný termín pak i odlet z Prahy, ale chce cenu do 30 tis na osobu, což bylo jen u špatně hodnocených hotelů nebo u hotelů bez hodnocení. Když jsem jí tohle sdělila, řekla mi, že minulý rok tam byli a tolik teda neplatila, měla jsem sto chutí jí říct že minulý rok už je dávno pryč a já doprčic ty ceny nevymýšlím, jen ji říkám jak to tam ted je, ale nadechla jsem se a úsměvem jí sdělila, že bohužel nic levnějšího tam není. Pak teda paní odešla, že se ještě staví.

Další věc, 6. konečně končí ta uzavírka tramvají a nebudu jezdit autobusy, ale od 7. nastává uzavírka na minimálně půl roku, takže tramvaje budou jezdit jednou stranou. Což vo to, hold se jinak projdu, jen mě zaráží jak to dělají ve školním roce a to nechodím ani do školy, ale vždy mě to štvalo, jako studenta, přestupovat xkrát a dobíhat spoje. Kdyby to dělali o prázdninách, bude přece jenom více lidí pryč a tramvaje nebudou tak narvané, ale to už taky nevyřeším.

V úterý jsem podala ve svojí práci výpověď k pátku 31., takže zítra naposledy. Byla jsem ještě ve zkušebce, takže to šlo. Ovšem z nové práce pořád nedali vědět co a jak tak mám trošku bobky, abych nebyla nezaměstnaná, ale věřím si a doufám v to, že to vyjde!!
Jinak už začíná konečně jarní počasíčko, tak jsem ráda za sluníčko, hned je člověk plnej energie a nechce se mi pořád jen spát (i když ty rána jsou pro mě těžký tak i tak). Ale nemusím být už nabalená jak cibule a už může člověk taky trošku oživit šatník! :-)

A člověk má taky hned lepší náladu když se probudí do sluníčka (dneska to teda nevyšlo, poprchávalo od rána).
O víkendu se dá taky dělat mnohem víc věcí a nemusíte být jen zavření doma, takže pro mě to má samé pozitiva a blíží se léto!!

 

Deníček 23.3.2017

23. března 2017 v 11:05 | Tera |  mylife
Dobré ráno. Poslední týden byl šílený.
Od 13. nejezdí tramvaje a jsou nahrazeny výlukovými autobusy. A to je prosím peklo na zemi.
Nejen, že ty autobusy nestíhají, protože lidi se do toho cpou hlava nehlava, i když za 5 minut jede další.
Já jsem v pohodě, že nastupuju na první zastávce a jedu až na konečnou, takže se vždycky někde vyvalím a zvedám se až na konečné.
bus and photography image
Dnes mě opravdu pobavilo, jak v po strop narvaným autobuse (dneska to byl fakt hard core) dokáže slečna vedle mě vstát narvat se do uličky a pustit paní, která musí přes 3 lidi projít, aby si sedla. Nejen že paní měla minimálně metrák, takže lidi v uličce měli narvaný střeva až v krku když procházela, ale paní tak neuvěřitelně kýchala a kašlala, že ať už měla cokoliv, stopro to mám taky.
Na mě se všichni dívali jako proč nepustím sednout já že jsem vzhledově mladší, ale lidi sorry, myslete si o mě co chcete, ale když je v tom autobuse tolik lidí, že se i vzduch musí dýchat rozmyšleně a né jen tak lajdácky, jinak byste padli, nezajímá mě to. Já když jsem bydlela s rodiči a jezdily výlukové autobusy a bylo mi zle, byla jsem zelená jak stěna, taky mě nikdo nepustil sednout a to jsem málem všem poblila boty.
Četla jsem jakýsi článek, že jsme všichni svým způsobem falešní, v jedné věci to mělo pravdu.
Pouštíme sednout starší občany, přitom je pustit nechceme, chceme si dál sedět na zahřáté sedačce a dojet na místo určení. Ale společnost by Vás nejspíš ukamenovala pohledy a někteřá důchodci by si neodpustili scénu přes celý dopravní prostředek, tak raději vstanete a pustíte je.
Pouštím je často, ale mám svoje měřítko. Když vidím paní tak kolem 70 let, zmalovanou, oblečenou jak pubertačku a na podpatkách, tak si prostě řeknu, když v tom zvládne celej den chodit, tak at si postojí i v tramvaji, přece jenom celej život jsem poslouchala "pro krásu se musí trpět" tak když chce paní být tak krásná a je vyfešákovaná, tak ať to každej vidí! A možná si řeknete, že už ji bolí nohy po celým dni. Taky mě bolí nohy a neotravuju tím celý okolí.
quote, man, and bus image

Včera jsem jela autobusem už o půl 8 a to bylo otřesný. Uřvaný děcka, narvaný už od 1. zastávky a lidi se tam bezhlavě rvali dál i když za náma jel další autobus... Na konečnou jsme dojeli později asi o 5 minut, tramvaj měla zpoždění taky.. Ráno mi začalo opravdu nádherně a to ještě k tomu všemu tak brutálně chcalo. No fuj. Mám ráda déšť když ho vidím z poza okna a vím, že tam nemusím. Takhle na zastávce mezi 1000000 lidma, všichni s deštníkama. To je něco na moje nervy. Taky to když se 3 lidi rvou zaráz do dveří, jako proč?

Už se moooc těšim na cestu domů, to je taky vzrušo vždycky.
Výlukový autobusy jsou zlo.
Hlavně nechápu, proč takovýhle úpravy kolejí nedělají o prázdninách, kdy aspoň ty děcka nikam nejezdí a není takovej nával v té dopravě, protože i lidi mají dovolený, takže se to tak rozloží hezky..


Deníček 10.3.2017

10. března 2017 v 13:54 | Tera |  mylife
Než začnu mluvit o dnešku, ráda bych ještě dodala něco ke včerejšku.
Po práci jsem jela domů a měla jsem hroznou chuť na pizzu, psala jsem přítelovi ať objedná. Přijela sem domů a do 10 minut přijela i pizza. Jdu pro ni, zaplatím a koukám, přišla mi kuřecí pikant (pro přítele) a špenátová s vejcem (ta rozhodně nebyla pro mě). Tak jdu zpátky za řidičem a říkám mu že to je nejspíš chyba, že mám mít žampionovou. Říkal že zajede do pizzerky a zavolá mi. Do 5 minutek volal, že mám opravdu objednanou špenátovou s vejcem a že stojí dole ať si pro ni jdu.

Šla jsem tam, vzala si pizzu, ještě se mi omlouval, že s tím nic neudělá, jedině si objednat novou pizzu.
Šla jsem nahoru, nasraná. Hodila pizzu na sedačku a seděla tam, přítel přišel, že třeba bude dobrá.
Jenže když máte celej týden debilni náladu a fakt se na něco těšíte a jíte vyloženě celej život jen žampionovou, nasere Vás když Vám někdo na pizzu nacpe špenát a vajíčko. (ještě teď z toho mam husinu)
pizza, wallpaper, and life image

Jenže já v psychické nerovnováze, začala brečet. Přítel na mě nechápavě koukal, že snad nebudu brečet kvůli pizze, tak jsem mu vysvětlila, že s mojí debilní naladou když to nejím, a mám na to chut půl dne, už mi prostě ruply stavidla.
Docela se naštval, nebo aspoň naštvaně mluvil a že mi jde objednat novou a ať se jdu jako podívat že objednává dobrou.
Tak to jsem zase byla naštvaná já, protože jsem nebyla nasraná na něj že došla špatná, nevím kdo za to může. Stane se, chyba, jen né ve zrovna správnou chybu. Ale nejspíš bych reagovala na špenátovou pizzu stejně i v lepším rozpoložení.

Samozřejmě jsem na pizzu čekala přes hodinu, né jak na tu první 25 minut.
Dovezli ji, já ji splácala a s úsměvem na tváři jsem šla za přítelem, že teď už jsme spokojená, napapaná.
Oba jsme se smáli zpětně tomu, že brečím kvůli pizze.
Ale pizza je pro mě takovej zklidňovač, miluju ji, mohla bych ji jíst každej den 3x, hlavně tu od té jedné pizzerie, kde ji objednáváme. Takže tolik pro Vaše nejspíš pobavení, že i nad pizzou se někdo rozbrečí :D.

K dnešnímu dni. Pátek, konečně!
Pátky nikdy neutíkají, dnes tomu není jinak. Ještě nejsou ani 2 a já mám pocit, že už bych měla jít domů. Nejen, že mám hotovou veškerou práci, ale i věci co jsem měla v plánu pro sebe, všechno hotové. Teď si to tu odsedím, před 6 jedeme za známýma do Prahy, tak se těším, že vypadnu ze stereotypních víkendů na fotbale nebo na chatě a užijeme si miminko a pejska. I když je mi líto naší micky, ale mamka jí bude chodit krmit tak tam zas tak sama nebude.
Už teď ovšem dopředu vím, jak moc rychle ten víkend uteče a my už budeme zase na cestě domů, a pak hned do práce. FUJ!
Víkendy by měly být delší, nebo týden kratší, ale věřím že i tak by mi to přišlo pořád málo. Člověk si fakt pořádně neodpočine. Přes týden přijdu domů před 6, to jsem ráda že uvařím a nachystám svačinky. Takže veškeré ostatní práce jako praní, žehlení, vysávání, vytírání spadá na víkend. Takže si z víkendu odpočinu tak 1 den a někdy ani to ne.

Měla bych si nějak líp rozložit čas, protože jinak je to těžký zvládat.
 


Naše micka Popelka

9. března 2017 v 11:06 | Tera |  mylife
V květnu jí budou 2 roky, jmenuje se Popelka a je to Nebelung.
Její příběh znám zhruba od jejího roku. Kdy se v Olomouci otevřela kočičí kavárna, ona tam byla a byla to láska na první pohled. Chodila jsem tam vpodstatě jen kvůli ní. Byla jsem tam docela často a po pár návštěvách i zamnou sama přišla a ustlalasi na mě. Až mi to vhrnulo slzy do očí. Chodila jsem se za ní mazlit když jsem zrovna nemohla být s přítelem, který měl kočičky dvě. V srpnu jsme řešili nový byt, stěhování a jeden den jsem si s mamkou zašli do kavárny, která dříve byla kočičí, ale zrušili jí, měli ji stále stejní majitelé, ale už to byla obyčejná kavárna. Mamce to nedalo a zeptala se co se stalo, že zrušili tu kočičí kavárnu. Paní nám řekla, že lidi co milují kočky to provozovat nemůžou, protože jí přišlo že je to jak zoo a lidi absolutně nedbali na pravidla která byly stanovená (netahat je za ocas, nebudit je apod.)

Já jsem plácla do větru, že bych si klidně Popelku vzala domů. Slečna se nadechla a řekla, že mi ji klidně dá, že má teď všech 5 koček doma a je to záhul, já celá nadšená jsem to hned psala příteli a paní mi ještě sdělila, že kdybychom se rozhodli že ji chceme, ať jí napíšu na fb profil kavárny.
S přítelem jsme se o tom bavili, měli jsme se stěhovat v půlce září a kotě jsme si chtěli koupit na Vánoce. Já ale nadšená jsem trošku tlačila, že už je vychovaná, zvyklá na záchod, je větší, takže s ní nebude tolik starostí jako s kotětem. Tak jsme se tedy dohodli, že ji vememe. Nejdřív jsme se samozřejmě na ni šli podívat ještě domů, probrali jsme jaké jí granule, co potřebuje apod. To už byl začátek září. Domluvili jsme se, že se teda ještě rozhodneme a dáme vědět ohledně dne předání. Pak jsme si psali a domluvili jsme se na neděli 18. 9. 2016, kdy jsme oficiálně poprvé spali v novém bytě. Kočičku jsme si vzali, ani jí netrvalo moc projít si byt.
Spala s náma, přítel chodil do práce, já ještě práci hledala, takže jsem s ní byla celé dny doma, dost ke mě přilnula.
Jedna z věcí co nám její původní majitelé řekli byla, že potřebuje často lidský kontakt, mazlit se apod. Šlo to vidět, pořád na mě spala, když jsem šla do obchodu seděla mi u noh když jsem se obouvala, stála u dveří když jsem přišla, pořád se otírala, chtěla se mazlit.
My jsme ovšem první 3 měsíce žili v domnění, že je to britka zkřížená s Mainskou mývalí, na fb sleduji stránku Kočka jako lék, kde jedna paní přidala fotku kočky, která vypadala úplně jako ta naše, jeden pán tam psal jestli se britka nepotkala s máinkou, já se též otázala. V ten moment mi paní napsala, že se jedná o rasu Nebelung. Hned jsem si ji vyhledala na internetu a všechno najednou sedělo. Hravé kočky co přilnou k páničkům, neustále spí na Vás nebo ve Vaší blízkosti.
Je zvyklá spát Vám za krkem, sedět za krkem když chodíte po bytě nebo něco děláte. Je to pomocníček, pořád musí být tam kde něco děláte, ať už umýváte nádobí nebo vaříte. Všechno mi najednou bylo jasnější.
Už ji máme přes půl roku a poslední skoro 2 měsíce, nás nenechala v klidu spát, klidně 10x za noc nás probudila tím že kousala lanka od žaluzii nebo packou do žaluzii mlátila. A to spíme se žaluziemi vytáhlými až nahoře.
Předevčírem už jsem byla zoufalá, protože jsme se s přítelem shodli, že to tak dál nejde, že s tím musíme něco dělat, protože jsme pak jak přejetí kombajnem a v práci jsme akorát oba usínali.
Využila jsem tedy stránek na fb Kočka jako lék, kde normálně takové poradny jsou. Napsala jsem tam o našem problému, že nás budí, mnouká a že nevíme co s ní a že jestli to takhle půjde dál a nevyspíme se ještě několik měsíců budeme ji muset dát pryč (do útulku nebo někomu jinému). Z 98% to byly opravdu komentáře od lidí co mají kočičky nebo pochopili co tím myslím a poradili mi co jen mohli. Našli se i tací co si museli rýpnou a pronesli "co budu dělat s děckem", přitom to se absolutně nedá srovnat. A další naráželi na to proč si pořizuji kočku když po půl roce ji chci dát pryč.
Nastal čas mého druhého strašně dlouhého komentáře o tom, že ji opravdu pryč dát nechci a právě proto jsem psala o rady abych to nějak vyřešila.
Byla jsem se ptát i ve zverimexu naproti mé práce, kde mi paní poradila ať koupím kozlík lékařšký nebo catnip ve spreji a našplíchám jí to na škrabadlo. Dalším řešení je odpuzovač koček, který co jsme tak vycítila voní po levanduli, který se zase šplíchá tam kde nechcete aby kočka škrabala a kousala. Hned jsem tedy objednala na jedné stránce, dovezli mi to až domů, koupila jsem ji k tomu ještě hračku s kozlíkem a z té je teda unešená a chová se jak na fetu, ale to většina koček.

Poslední dvě noci nás vzbudila pouze před 4 ranní, ale to momentálně přítel vstává do práce, takže nám to tak nevadilo a pak spala jak zabitá. (klepu na dřevo) Snad to vydrží a bude to už v pořádku. Snažíme se s ní hrát co jen to jde, to nám taky dost lidí radilo, a další rada byla pořídit kamaráda, ale úplně si nemůžeme dovolit živit dvě kočky a nemohli bychom jim věnovat tolik lásky jak bychom chtěli, možná do budoucna, teď to ovšem jako řešení nevidím.

Snad už budeme spát a vzbudí nás max 1-2x za noc, což je přijatelné oproti 10-20x v rozmezí 3 hodin.
Pokud máte nějaké rady co platí na Vaši kočičku, budu ráda když mi je napíšete :-) Každá rada se cení a z každé si něco beru.

Jinak je to naše štěstíčko, i když nás někdy zlobí, je to nejvíc umazlená kočka na světě. A já jsem ráda, že jsem si ji mohla vzít domů a nabídnout jí lásku a domov plný dobrůtek a hraček, aby byla spokojená.

Deníček 9.3.2017

9. března 2017 v 10:38 | Tera |  mylife
Půl 11 a mě přijde že tu sedím už tak 6 hodin, přitom sotva 2 hodinky.
Dneska mi opět vrtá od rána halvou, jestli místo před mojí kanceláří je nadepsané jako místo na kouření, ale denně mi tu někdo vykuřuje přímo před vchodem.
Kdyby to byly aspoň klienti, kteří dokouří a přijdou, ale ne, oni prostě stojí přímo přede dveřmi a kouří. Proč mi to vadí?
Protože dveře nejsou tak dobře utěsněné a ten smrad a kouř mi jde do kanceláře, sice se to zachvilku vyvětrá, ale čuchejte to. Když jste nekuřák a jste uzavření v místostni pár desítek metrů na pár desítek metrů, kde strávíte celej zbytek dne.
Už tak mě to tady nebavím, ale když mi tu 3x denně někdo vykuřuje, vůbec mi to jako nepomáhá.
Bůh ví co se během dne ještě stane, případně aktualizuji poznatky.

Deníček 8.3.2017

8. března 2017 v 13:16 | Tera |  mylife
Tak dneska je zase jeden z těch dnů, kdy by naprosto stačillo abych byla vp ráci tak 2-3 hodinky.
Jedna paní mi sem vletěla sotva jsem odemykala, nebylo ani 9, kdy začínám.
Hned kupovala zájezd, odcházela před půl se smlouvu, vše hotovo.
Svoje klioše jsem si pořešila během půl hodinky protože není co řešit, když se pořád rozhodují, pak to nějak uteklo do oběda.
Teď je jedna hodina a já mám před sebou ještě 4 hodiny, kdy absolutně nemám ponětí co jako teda budu dělat, protože se tady možná tak ukoušu nudou. A jo někdy si říkám jak je fajn, že si můžu v práci dělat doslova co chci, protože jsem tu sama, nikdo mě nekontroluje, co mám udělat si udělám a pak si můžu vesele koukat na seriály nebo hrát hry, protože jinak bych tu zešedivěla nudou.
Ale nadruhou stranu zase, sice to mám zaplacený, ale raději bych byla doma a podělala něco tam nebo se šla projít když je dneska tak krásně a svítí od rána sluníčko, dokonce pěkně hřeje.
Kdyby ty prachy byly nějaký joo super, tak bych to tu proseděla bez keců, ale není to žádná sláva a za tu nudu mi to fakt nějak nestojí.

Snažím se na to dívat trošku pozitivně, ale moc toho teda není.
Za půl roku co tu jsme sem nabrala 8 kg protože moje stravovací návyky nejsou zrovna nejlepší, ale vždy jsem se nějak hýbala tak jsem to nemusela řešit. Teď tu 8 hodin prosedím a jde to znát, všechno mě bolí, záda, oči se mi z celodenního čumění do počítače zhoršili tak že musím na oční a vypadá to na brýle.

Psychicky mi to akorát škodí, protože lidi jsou prostě lidi, a z 95% jsou úžasní, ale těch 5% zvládne práci za zbytek a někdy jsou tak protivní a arogantní že mám chuť jim jednu vlepit, ale nemůžu a usmívat se někdy i hodiny na někoho kdo se k Vám chová jak ke kusu hadru, je fakt úmorný.

V blízkosti tady už není ani kam jít, neboť v tom centru jsou jen tak jako obchody a nezdravý jídla, nic kde bych si přes obědovou pauzu odpočinula, abych aspoň té půl hodinky byla někde venku.

Takhle jen hledím z výlohy a pozoruju ty lidi, co si tak volně chodí kam se jim zamane a užívají toho jarního počasí.

Vím je to práce a nemusím ji zrovna milovat, ale zrovna v tomhle oboru jsou podle mě zlomový určitý hodiny v dni, kdy lidi chodí z práce a řeší to, protože jinak se tu nehne ani noha. Jsou dny kdy fakt nepřijde ani živáček a vy odpočítáváte minuty a už Vám to leze na mozek.



Deníček 6.3.2017

6. března 2017 v 16:23 | Tera |  mylife
Dneska v práci jsem se nějak rozhodla, že se s Vámi podělím o svoje každodenní útrapy v práci a zážitky či postřehy. neboť jich není málo, vzhledem k tomu, že denně pracuji s lidmi a ti jsou opravu různorodí.

Nevím zda je vhodné zrovna psát přímo kde pracuji, ale dělám v jedné cestovce. Denně mi přijde X poptávek, X dotazů, X problémů k řešení a já musím s úsměvem na tváři vyhovět a kolikrát vysvětlovat a omlouvat se za věci za které nemůžu ani z nejmenší části.

Dneska pondělí, pro mě zase nezvyk po dvou dnech odpočinku, vstát a jít na 8 hodin mezi lidi. Dneska jsem opravdu luxusně nestíhala, už tak bych dojela do práce o 10 minut později, no ale nebyli jednu zastávku před tím než vystupuju revizoři? No a kdo zapoměl doma peněženku? Ano JÁ. Takže jsem si vystoupila, počkala na měšťáky a pak šlapala do práce. Jen jsem otevřela a zasedla k počítači, už tu byl pán, který si šel pro dovolenou, kterou jsem měla hned ráno rezervovat. Omluvila jsem se a hned jsem šla na rezervaci. Zájezd obsazený, hledali jsme náhradu, obsazeno obsazeno. Jde o to že jedou dvě rodiny a mají fixní termín, což je dost limitovalo. Nakonec po hodině hledání odešel s tím že se mi má jedna CK ještě ozvat, že přijde kolem 2. Nakonec jsme zajistili i původní hotel, klienti spokojení, podepsali smlouvu a odcházeli.

Pak mi pípne sms od klientky, že se rozhodla jinak a koupila to u jiné ck.

Následně na to mi přišel pán, s požadavky na půl A5, nabídku jsem dělala hodinu.

Mezitím mi přišla ještě paní s dcerou, napohled arogantní, ale moc milou, také poptávali zájezd, také obsazeno a hledali jsme náhradu.

Za půl hodiny končím a docela se modlím ať už nikdo nepřijde, neboť toho mám dneska až nad hlavu.

Pro dnešek už toho mám plný zuby, vidím se jak se doma vyvalím a nebudu nic řešit. NIC.

Zítra zase na novo.

co je u mě nového?

29. prosince 2016 v 11:39 | Tera |  mylife
Koukám tak na datum vydání posledního článku a bum 14. srpna.
Od té doby se toho změnilo dost.

Celý srpen jsme řešili s přítelem koupi bytu, takže schválení hypotéky, čekání na plnění apod.
V září jsme se tedy přestěhovali, přesně 18. do nově zrekonstruovaného bytu 3+1. Od té doby si žijeme podle našich představ a i když to není vždycky jednoduchý, než si na to zvykneme, je to pořád úžasný, to jak můžem všechno co jsme kdy chtěli a tohle je jenom naše.
Zároveň vzhledem k tomu, že jsem se nedostala na VŠ jsem se musela nahlásit na úřad práce. Celý srpen jsem si sice hledala práci, ale neúspěšně. V září na pracáku jsem se teda nic nového nedozvěděla a práci si rači dál hledala sama.

V říjnu jsem náhodou projížděla stránky úřadu práce a narazila práci v oboru, tak jsem poslala životopis a ještě ten den se mi ozvali. Bylo myslím úterý a v pátek jsem jela na pohovor. Cesta na ten pohovor mi trvala 2 hodiny, protože to bylo docela daleko, pohovor trval cca 20 minut a pak jsem jela zpátky. Ještě ten den jsem šla s mamkou nakupovat a když už jsme byly na cestě domů, volali mi, že si mě vybrali.
Celá nadšená jsem utíkala domů, ale měla jsem zrovna migrénu tak jsem šla spát a nějak extra to neřešila.
Hned další pondělí jsem jela na školení a jezdila na něj 3 dny. A další týden na to jsem nastupovala do práce.
Už jsem tam dva měsíce.
V listopadu jsme byli na školení, kde jsem poznala spolupracovníky z ostatních měst a udělala si kamarádku :-)
Ségře se narodila dcera, Lucinka, takže je spoustu radosti.
V prosinci se narodila kamarádovi dcera Adriana, takže další radost a vánoční dáreček, Vánoce už byly v plném proudu, u nás byl nazdobený stromeček už od 1. prosince, protože sem si je chtěla užít opravdu dlouho. Byly jsme po nejdelší době s přítelem v kině na Hackshaw Ridge - Zrození hrdiny a pokud máte rádi historické filmy podle skutečné události můžu jedine doporučit!
Pak už konečně Vánoce. První společné v našem bytě, mělo to svoje kouzlo i když jsme "večeřeli" už ve 4 a pak jeli k rodičům. Na Boží hod jsme jeli za prarodiči a děckama, a to byl nejkouzelnější den, radost těch dětí je prostě nejlepší!
Zachvilku už bude leden, nový rok a všechno to neuvěřitelně utíká.

Snad jste měli hezké svátky a prožijete i poklidný vstup do Nového roku.



Jak jsem se zase nedostala na VŠ

14. srpna 2016 v 21:07 | Tera |  mylife
Tento rok už podruhé jsem se hlásila na VŠ, vybrala jsem si úplně jiné obory než předtím, obory na které se tolik lidí nehlásilo. Přijímačky jsem brala tentokrát vážněji, připravovala se a ani mi nepřišli nějak moc těžké.

Poslední týden v červnu už byli venku výsledky. Nedostala jsem se, ani moje nejlepší kamarádka. Obě ze stejného důvodu, nízká kapacita oboru, hlásila jsem se na dva. Na jeden se hlásilo 119 a brali 23 a na druhý se hlásilo 111 a brali 24. Nevím jak to berou, když jsem měla stejně bodů jako pár lidí co vzali, proč vzali zrovna je a né mě, když maturitní vysvědčení ještě v ruce neměli. Fakt nechápu jak tohle vybírají. V ten moment sem si řekla, OK, asi vysoká škola není pro mě, hold si musím najít práci.
coffee, work, and house image
To nejhorší ale přišlo v momentě kdy jsem to musela říct otci, který mi už i minulý rok říkal že mě tam dostane, že tam má známé, ale stejně by to nešlo a já tam ani nechci z protekce, chtěla jsem se tam dostat protože na to mám. To mu mozek ale nepobíral, nechápal to, prej jsem až moc hrdá a blbá že si nenechám pomoc.
Když se to dozvěděl, hned spustil, že bez vysoké v dnešní době ze mě bude hovno, že si nenajdu práci a skončím u lopaty. Řekla sem mu jen jasně, já jsem totiž neschopná. Pak přišla druhá vlna, že mi najde práci. Řekla jsem že nechci, že to zvládnu sama, že nejsem neschopná. Zase se vztekal, že si nenechám ani pomoc, že on má známý. Jenže já nechci práci v hospodě v nějakym pajzlu, kam on chodí. Na to nemám nervy.
ian somerhalder, quote, and win image
Práci stále hledám, odepsala jsem už na milion inzerátů, ale jen malá část vůbec odepíše. Když chci do toho obchodu zanýst životopis osobně, pomalu ani neví, že se do jejich obchodu hledá a nebo to tam nemají ani vylepené. Tak potom nechápu proč neodepisují na ty maily, když to očividně osobně řešit nechtějí.
Jít za pokladnu do Lidlu nebo Billy nebo tak je pro mě až poslední varianta, pracák to samé. Ještě mám dva týdny, ale teď mě čekají mezinárodní zkoušky, takže se musím připravovat a fakt nevím kam dřív skočit.

Jen si říkám, že rodiče by měli svoje děti podporovat, moje mamka to dělá jak jen může, ale můj otec moc slovo podpora asi nechápe nebo nevím. Protože řvát po dítěti že z něj bude hovno mi nepřijde moc normální, ještě když to dítě taky mrzí, že se zase na tu výšku nedostalo. Ale, to on prostě nepochopí a já to nedám najevo, protože by mu to stejně bylo jedno. S otcem totiž moc nevycházím, on je i ten věkovej rozdíl šílenej (mě 21, mu 64) takže úplně generační a názorový rozdíly. Na moment kdy se odstěhuju, se těším jak malá. Už aby to bylo! A vše vyšlo.

Jak se Vaši rodiče vypořádají s jakýmkoliv Vašim neúspěchem ?

Problémy hubený holky 2

13. července 2016 v 20:17 | Tera |  mylife
První článek na toto téma se hodně ujal (36 komentářů) za což jsem opravdu moc ráda a i když na blog nepřispívám nějak pravidelně, toto téma se i mě líbí, jen je těžší vymyslet na to více článků.
Tento bude možná poslední nebo mě třeba zase nějaký kec natolik překvapí že to tady rozeberu, to ještě nevím.

Teď v létě u bazénu vidí vaši postavu všichni a my hubení s tím nemáme žádný problém, ale když je tam někdo více při těle hledí na mě jako že jsem divná a nebo mají poznámky typu "seš jako reklama na hlad, nažer se" "dyť na tobě ty plavky visí" "seš kostra potáhlá kůží" ...
..ale když tohle slyším a podívám se na tu osobu, je mi jasné že je to čistá závist, že oni třeba nemůžou zhubnout protože mají zdravotní problémy nebo jsou na to moc líní, je to každého rozhodnutí a v ten moment se jen usměju a jdu raději pryč, protože nemá cenu přilévat benzín do ohně.

Přes léto v tom vedru nemá člověk ani chuť jíst, omáčkám se obloukem vyhýbám, kolikrát mě zasytí jen ovoce nebo se snažím si dát na oběd něco studeného, protože při pomyšlení na polévku se mi orosí čelo, je těžké neslyšet nějakou tu poznámečku.

Mimo to do mě normálně všichni cpou jídlo, jak kdybych byla nesvéprávná, ale v létě je to o to horší, protože nepotřebuji tolik jíst, hlavně na to nemám ani chuť, ale oni to nechápou. Cpou to do mě a furt se mě ptají jestli se nechci najíst a už je to otravné, snad vím, kdy mám hlad a kdy moje tělo chce něco do žaludku.
quote, lucy hale, and body image
Mě je stejně jedno co si kdo myslí a kdo mi co říká. Ať jsou na mě protivní a nasraní, že nejím, podváhu podle BMI sice mám, ale zdravotní problémy se zatím žádné nedostavily tak je asi všechno v pohodě, žejo.

Na moment kdy se odstěhuji do vlastního bytu s přítelem a nebudu nad sebou mít nikoho, se strašně těším. Nejen skrz soukromí a to že milion věcí budu dělat jinak. Ale taky skrz to, že třeba začnu jíst zdravěji, protože si to budu kupovat já a připravovat já a třeba se s přítelem dostaneme do toho cvičení pořádně a přiberem svalovou hmotu jak jsme vždy chtěli. Hlavně mě nikdo nebude kontrolovat jestli jím.

To že někomu lezou žebra je stejně normální jako to že má někdo to kilo navíc. Každý má svoje tělo se kterým si může naložit jak chce, když chce mít zaoblené tvary a cítí se tak dobře, tak ho nechte být. Když chce být někdo vysportovaný, je to taky čistě jeho rozhodnutí.
Dneska jsem v jednom obchodě na tričku četla nápis "Vyvážená dieta je stejný dortík v každé ruce". Pobavilo mě to a něco na tom bude, když je někdo šťastný tak jak žije, tak je to pořád jeho život. Já když chci, dám si dort, sním x kusů kinder mléčný řez, sním celou tabulku čokolády, ale jsou dny, kdy si dám ovoce a jsem spokojená. Na mě to nejde vidět, na někom bohužel ano, ale nejdůležitější je milovat sám sebe. Pokud se Vám vaše postava nelíbí, začněte s tím něco dělat.
body image
Vymlouvat se umí každý, já jsem v tom pomalu profesionál, protože sem se k cvičení ještě nedostala, ale řeknu Vám, nejlepší je to dělat s někým, najít si sparing partnera. S kamarádkou/kamarádem se můžete navzájem podporovat a kopat, ale nejdůležitější na tom všem je, že pokud chcete zhubnout/přibrat musíte to chtít VY né vaši rodiče, vaše okolí, VY! Musíte to dělat pro sebe, protože Vy chcete. Ani to nedělejte abyste se líbily klukům, každej kluk má rád něco jinýho a kluků je tu opravdu spousty, takže dělejte vše tak jak to chcete VY.


Kam dál