Když se vše sesype aneb moje úzkost

8. dubna 2016 v 10:16 | Tera |  mylife
Tenhle měsíc je pro mě ten nejdepresivnější měsíc za celej můj dosavadní život.
Mám takový stavy úzkosti, že jsem to dneska už prostě nezvládla a zůstala doma, protože představa jít do školy a dělat jak jsem úplně v pohodě a nic mi není a soustředit se na něco co mě nebaví, ne děkuji.

Hrozne těžce snáším to, že nemůžu vidět přítele, neboť on je můj domov, kde je on, tam se cítím v bezpečí a jsem vždy v dobré náladě. Během uplynulého měsíce, jsem byla týden doma skrz močák, s antibiotikama a přišla o oslavu kamaráda. Pak se vyléčím ale onemocní přítel a ten je doma už týden a minimálně ještě jeden bude. Nemůžu ho vidět aby mě nenakazil a tak jsem doma, ztrápená. Vzhledem k tomu, že nemám moc kamarádů, protože jich nepotřebuju tisíce. Stačí mi jich pár, pravých. Tak nemám zrovna moc lidí, se kterýma bych zabila můj mega volnej čas, kterej teď mám. Nejlepší kamarádka jela pryč, na blbý dva dny, ale vzhledem k tomu, že je to teď jedinej člověk, se kterým dokážu být, mimo přítele, tak jsem nahraná a jsem prostě doma a koukám na seriály.

Dneska jsem se ale vážně po dlouhé době potřebovala vypsat na blog a zjistit, jestli jenom já jsem takovej magor nebo jestli je víc lidí, co trápí úzkost a někdy si prochází tím čím si nyní procházím já.
anxiety, alone, and sad image

Jsou dny, kdy chci být sama, protože nemám náladu na lidi a v ty dny si užívám to, že jsem sama doma a můžu dělat co chci, ale nějak podvědomně vím, že kdybych chtěla můžu jít za přítelem.
Teď když tam chci jít a nemůžu, tak nejsem ráda sama. Strašně mě to deptá, to že mu nemůžu pomoc, to že musím prostě čekat jak se to vyvine a vzhledem k tomu, že doma, kde mám rodiče se jako doma absolutně necítím, není to vůbec jednoduchý zvládat.

Můj otec je alkoholik, mám pocit, že jsem to nikdy takhle veřejně neřekla. Moc se tím nechlubím, je nejspíš jasný proč. Nevidím ho, když jo většinou se nebavíme nebo se hádáme, protože má prostě blbý kecy. Je mi skoro 21 let, mám přes 3 roky přítele a musím i tak chodit domů v 6, v dobu kdy většina mých kamarádů teprv někam jde. Moje máma je z něho na nervy, ale nechce si to přiznat a vzhledem k tomu že má vpodstatě minimální mzdu, nemá moc na byt a aby nás uživila, ale to sem teď nepatří.
Jen mi prostě není doma příjemně, když se tu furt někdo hádá nebo řeší totální hovadiny nebo mě tahají do věcí, ve kterých být nechci. Takže se snažím tu bývat co nejmíň a najít možnost, jak odsud vypadnout.
Bohužel s mým režimem a školou, přípravou na vysokou, přípravou na mezinárodní zkoušky a tím že chci mít nějakej volnej čas, je to nereálný.
sad, quote, and feel image

Do toho teď ta vysoká. Já ani nevím jestli tam chci jít, ale zároveň nevím co dělat když se nedostanu. Takže mě ty přijímačky docela deprimují. Protože i když tam moc nechci, tak nedostat se podruhé, cítila bych se naprosto hloupá. Hlavně když vím kolik idiotů se na VŠ dostane a já co jsem měla vyznamenání až do konce střední, a vždy se tak snažila.. No nevím, co si o tom myslet, asi to není pro mě nebo co.
Teď jsem na pomaturitním studiu a mega mě to tam nebaví, změnili jsme v pololetí z donucení školu, protože naše první zkrachovala, takže jsme na škole kde je 10 tříd nebo kolik, milion lidí a to fakt není pro mě. Učitelé mě spíš vysírají, než že by mě něco naučili.. A jak se potom mám jako necítit špatně, kdy si přijdu naprosto tupá a ti učitelé do tebe ještě rýpou ať řekneš něco co absolutně nevíš. Prostě, je to pro mě utrpení tam chodit proto nemám ani 50% docházky a to taky neni zrovna dobrý. Takže poslední dva dny, když se mi to dostalo do hlavy a já nad tím začala přemýšlet a do toho mi přítel řekne že jde na kontrolu až za 2 týdny, takže je dost možný, že nedostane dovolenou na Majáles, na kterej se těšíme a plánujem ho už půl roku, trošku mě to dostalo na psychický dno a já dneska rači zůstala v posteli se seriály a vypsala se na blog, po dlouhé době.

Pokud jste to dočetli až jsem, doufám, že jsem vás nevydeptala. Pokud Vás trápí stejný problém jako mě, nebo někdy trápil a přišli jste na to jak se ho zbavit, budu opravdu moc ráda, když mi napíšete jak se Vám to povedlo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clara Black (Azzie) Clara Black (Azzie) | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 11:09 | Reagovat

Mrzí mě, že to takhle máš... znám to. Sice ne vyloženě díky tomu, že bych byla v naprosto stejné situaci jako ty, ale už jsem si prošla svým. Střední jsem musela skončit v polovině druháku, protože jsem se naprosto sesypala po pár letech depresí a dalších podobných nepříjemností - teď mi bude devatenáct a pořád každý den bojuju se strachem a úzkostí, to mě zkrátka neopouští. Nejhorší to je, když musím ven...
Upřímně netuším, jestli na to existuje nějaký typ ''tahák'' anebo tak, strašně ráda bych ti poradila. Jediná věc co mě teď ale napadá - mě v takových situacích pomáhá buď něco opravdu pohodového, relaxačního - například trávení času s mazlíčky, mám andulku a kocoury - anebo se nějak zaměstnat. Někomu pomáhá fyzická námaha, mě většinou velké zaměstnání v podobně nějaké ''prácičky'' která je nějakým způsobem kreativní a baví mě. Například právě blog, anebo grafika. Zkus dělat něco, co tě baví a odreagovat se, i když vím, že to je občas vážně těžké. Držím ti moc palce, aby ti bylo líp ♥

2 Lamič Lamič | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 14:31 | Reagovat

Pokud jsi v nepříjemném prostředí, tak je to dost na prd, protože se tomu obtížně uniká.

Souhlasím s komentářem od Clary. Zkus si najít nějakej koníček navíc. Něco, u čeho budeš moci přepnout na jiné myšlenky. Mně pomáhá sport a teď se snažím publikovat externě pro pár webů.

Osobně jsem měl na začátku tohoto roku taky takovej blbej stav "zaseknutí", že jsem moc nevěděl, co dál. Ještě to u mě není úplně vyřešený, ale alespoň už nechodím večer spát se slzami v očích. Dost mi pomohl systém odměn, když si každej píši alespoň 3 věci, které se povedly a navíc svůj čas trávím efektivně a snažím se něco dělat. Škola, psaní, vztahy. Pak není na blbý nálady moc prostor. Ale u každého funguje něco jiného.

Přeji, ať to překonáš. :)

3 Natalie Clare Natalie Clare | E-mail | 8. dubna 2016 v 19:53 | Reagovat

ja mám na prd celý tento týždeň. Aspoň že už je koniec. Som úplne psychicky vyšťavená a ani neviem čo so sebou. Škola ma štve, profesorka ma štve... najradšej by som sa asi zastrelila... :-D

4 Tera | terasplace.blog.cz Tera | terasplace.blog.cz | Web | 8. dubna 2016 v 20:00 | Reagovat

[3]: tohle mám každej týden, moje učitelka, jedna z nich teda, je naprosto hrozná a já někdy prostě nemůžu se na ní ani dívat :D a říkám si koho zneškodním dřív, jestli ji nebo sebe :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama