Srpen 2016

Jak jsem se zase nedostala na VŠ

14. srpna 2016 v 21:07 | Tera |  mylife
Tento rok už podruhé jsem se hlásila na VŠ, vybrala jsem si úplně jiné obory než předtím, obory na které se tolik lidí nehlásilo. Přijímačky jsem brala tentokrát vážněji, připravovala se a ani mi nepřišli nějak moc těžké.

Poslední týden v červnu už byli venku výsledky. Nedostala jsem se, ani moje nejlepší kamarádka. Obě ze stejného důvodu, nízká kapacita oboru, hlásila jsem se na dva. Na jeden se hlásilo 119 a brali 23 a na druhý se hlásilo 111 a brali 24. Nevím jak to berou, když jsem měla stejně bodů jako pár lidí co vzali, proč vzali zrovna je a né mě, když maturitní vysvědčení ještě v ruce neměli. Fakt nechápu jak tohle vybírají. V ten moment sem si řekla, OK, asi vysoká škola není pro mě, hold si musím najít práci.
coffee, work, and house image
To nejhorší ale přišlo v momentě kdy jsem to musela říct otci, který mi už i minulý rok říkal že mě tam dostane, že tam má známé, ale stejně by to nešlo a já tam ani nechci z protekce, chtěla jsem se tam dostat protože na to mám. To mu mozek ale nepobíral, nechápal to, prej jsem až moc hrdá a blbá že si nenechám pomoc.
Když se to dozvěděl, hned spustil, že bez vysoké v dnešní době ze mě bude hovno, že si nenajdu práci a skončím u lopaty. Řekla sem mu jen jasně, já jsem totiž neschopná. Pak přišla druhá vlna, že mi najde práci. Řekla jsem že nechci, že to zvládnu sama, že nejsem neschopná. Zase se vztekal, že si nenechám ani pomoc, že on má známý. Jenže já nechci práci v hospodě v nějakym pajzlu, kam on chodí. Na to nemám nervy.
ian somerhalder, quote, and win image
Práci stále hledám, odepsala jsem už na milion inzerátů, ale jen malá část vůbec odepíše. Když chci do toho obchodu zanýst životopis osobně, pomalu ani neví, že se do jejich obchodu hledá a nebo to tam nemají ani vylepené. Tak potom nechápu proč neodepisují na ty maily, když to očividně osobně řešit nechtějí.
Jít za pokladnu do Lidlu nebo Billy nebo tak je pro mě až poslední varianta, pracák to samé. Ještě mám dva týdny, ale teď mě čekají mezinárodní zkoušky, takže se musím připravovat a fakt nevím kam dřív skočit.

Jen si říkám, že rodiče by měli svoje děti podporovat, moje mamka to dělá jak jen může, ale můj otec moc slovo podpora asi nechápe nebo nevím. Protože řvát po dítěti že z něj bude hovno mi nepřijde moc normální, ještě když to dítě taky mrzí, že se zase na tu výšku nedostalo. Ale, to on prostě nepochopí a já to nedám najevo, protože by mu to stejně bylo jedno. S otcem totiž moc nevycházím, on je i ten věkovej rozdíl šílenej (mě 21, mu 64) takže úplně generační a názorový rozdíly. Na moment kdy se odstěhuju, se těším jak malá. Už aby to bylo! A vše vyšlo.

Jak se Vaši rodiče vypořádají s jakýmkoliv Vašim neúspěchem ?